Jdi na obsah Jdi na menu
 


NEMÍT ŠKOLU NEVADÍ

Nemít školu nevadí

Nemít školu nevadí

 

V dnešní době bohužel panuje přesvědčení, že úspěšnému životu předchází úspěchy v povinné školní docházce nejlépe zakončené vysokoškolským titulem. Především na základních školách dochází často k situaci, kdy učitel předpovídá žákovy vyhlídky do budoucna jako beznadějné, přitom odhad je většinou založen pouze na mizerných školních výsledcích. Čtenářům tímto článkem nabízím krátké seznámení s několika světově známými osobnostmi, jejichž úspěch není podložen univerzitním diplomem a často ani řádnou školní docházkou. Myslím, že se jedná o dobrou zbraň proti dogmatu, že mezi akademickým a životním úspěchem panuje přímá úměra.


Henry Ford

Henry Ford vyrůstal na rodinné farmě a navštěvoval nedalekou školu, která měla pouze jednu místnost. Rozhodl se nejít na univerzitu a v 16 letech se nechal zaměstnat jako mechanik v Detroitu. Měl velmi úspěšnou kariéru a ve 40 letech založil s dalšími společníky firmu Ford Motor Company, jejíž automobily byly oblíbené do té míry, že pro uspokojení poptávky musela přijít s novým způsobem montáže – pásovou výrobou.

Thomas Alva Edison

Školní docházka tohoto slavného vynálezce skončila zhruba po třech měsících, kdy byl učitelským sborem označen za zmateného. On ani jeho matka se s tímto výrokem nemohli smířit a rozhodli se pro domácí vyučování. To se ukázalo jako velmi dobré rozhodnutí a Thomas se byl schopen nejprve s pomocí matky a poté sám učit novým znalostem a dovednostem. Hnán zvědavostí prováděl nejrůznější pokusy v laboratoři, kterou sám v deseti letech vybudoval ve sklepení domu svých rodičů. Je považován celosvětově za jednoho z nejproduktiv­nějších a nejvýznamnějších vynálezců s více než tisíci patenty.

Abraham Lincoln

Tento americký prezident nikdy řádně nechodil do školy. Jeho formální výuka probíhala zhruba rok za pomoci několika potulných učitelů; vzdělával se tedy především sám a dokázal to velmi dobře, byl to dychtivý čtenář. V žebříčku nejoblíbenějších prezidentů USA se pravidelně pohybuje na prvních třech místech, často obsazuje nejvyšší příčku.

Bill Gates a Steve Jobs

O úspěchu obou představitelů předních IT firem není třeba mluvit. Jak Bill Gates, tak Steve Jobs nedodělali univerzitu. Gates odešel z Harvardu ve třetím ročníku a dále se věnoval pouze podnikání. Jobs odešel z univerzity už po prvním semestru a poté zhruba rok a půl chodil pouze na přednášky dle vlastní volby. Toto rozhodnutí považuje za jedno z nejlepších ve svém životě a zároveň konstatuje, jak výhodné bylo ze školy oficiálně odejít a mít možnost věnovat se pouze předmětům, které ho zajímaly.

Quentin Tarantino a Woody Allen

Ani jeden z těchto dvou známých osobností filmu nedosáhly velkého akademického úspěchu. Quentin Tarantino skoncoval se školou ve svých 15 letech a dále navštěvoval lekce herectví, které ho po zhruba dvou letech přestaly bavit. Woody Allen na newyorské univerzitě strávil pouze chvíli a poté se vzdělával sám. Byl považován za nepříliš snaživého studenta – ze školy byl vyhozen. Oba režiséři, respektive scénáristé a herci, jsou držitelé Oscara.

William Shakespeare

Jedná se o jednu z klíčových postav evropského dramatu a přitom nemá patřičné vzdělání. William Shakespeare sice navštěvoval školu od sedmi do čtrnácti let, ale její zaměření bylo především na latinský jazyk. Příliš užitku mu tedy při psaní divadelních her v angličtině pravděpodobně nepřinesla.

John Lennon

John Lennon měl velmi daleko k vzornému studentovi. Jeho školní neposlušnost se projevila již na základní škole a pokračovala i na škole střední, kde se na jeho vysvědčení objevily výrazy jako „Nepochybně na cestě k neúspěchu… beznadějný…“ I přes propadnutí u anglické obdoby maturity byl přijat na uměleckou univerzitu, ze které byl nakonec vyhozen před začátkem posledního ročníku. I přes negativní predikce učitelů se skupina The Beatles, v níž byl John Lennon zakládajícím členem, stala jednou z komerčně nejúspěšnějších skupin v historii populární hudby.

 Samozřejmě lze argumentovat ještě větším počtem akademicky a zároveň životně úspěšných lidí. U nich je ale otázka, nakolik jim jedničky na vysvědčení a tituly skutečně pomohly realizovat pozdější kariéru a zda by neudělali lépe, kdyby se plně věnovali svému zájmu. Čímž se dostáváme k velmi podstatné věci. Následující osobnosti totiž spojuje jedna věc: spíše než plnění školních povinností a hromadění diplomů pro ně bylo důležité věnovat se věcem, které pro ně měli hluboký smysl a které sami rozpoznali jako svou vášeň. Důležitou roli v tom sehrála vnitřní motivace, která zcela přirozeně prohlubovala jejich znalosti a schopnosti. A právě nalézáním talentu a rozvinutím zapálení pro určitou věc se klasické školství nejenže vůbec nezabývá, ale naopak potlačuje.

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA