Jdi na obsah Jdi na menu
 


PRO PRAKTICKÝ ŽIVOT

 

Nemoc dítěte bývá vzkazem rodičům: Málo se mi věnujete - MUDr. Jan Hnízdil

 

mel2ca2b2_hnizdil.jpg

 

 

Negativní emoce se přenášejí jako jako pidemie. Pokud je matka v napětí, děti to intenzivně vnímají, negativními emocemi se nakazí a začnou stonat.

Odpovědi na otázky redaktorky mgr. A. Bartošové, časopis Betynka


Která nejčastější onemocnění malých dětí (batolat, předškoláků) se dají zahrnout do těch „psychosomatických“? (Svým způsobem jsou to všechna?).

Psychosomatická onemocnění, jako zvláštní choroby, neexistují. Každý člověk je psychosomatický, každá nemoc má svůj díl tělesný a psychický. Nemoc je informace o tom, jaký člověk je, v jakém prostředí a jakým způsobem žije. Informace o tom, že ve svém životě dělá nějakou chybu nebo žije ve zdraví nepříznivých podmínkách, nedobrých vztazích rodiny, společnosti. Děti to nejčastěji sdělují (somatizují) bolestmi hlavy (mají toho plnou hlavu), dušností (mají v rodině „dusno“), nočním pomočováním nebo průjmy (doma je to k posrání) , opakovanými infekcemi…Když kašlou, tak třeba proto, že na ně rodiče kašlou. Místo toho, aby se zamysleli sami nad sebou, spěchají k lékaři, aby dítěti naordinoval chemický lék, kašel potlačil a mohli na něj dál kašlat..

Rodiče se často točí v kruhu – dítě je často nemocné, z toho jsme pak ve stresu… Jak pochopit, že to je kruh a stres spouštěč – a vystoupit z toho kruhu?

Každé dítě čas od času onemocní. Problém je, když je nemocné dlouhodobě nebo opakovaně. V takovém případě je nutné zaměřit pozornost na rodinné vztahy nebo problémy ve škole. Zdravé dítě může žít jen ve zdravé rodině, pokud se vztahy v rodině nezmění, má jen malou šanci se uzdravit. Místo dítěte v takovém případě posílám na léčení rodiče. Osvědčeným způsobem je rodinná, případně partnerská terapie. Rodiče se přestanou hádat, napětí v rodině povolí, a dítě se pak uzdraví samo, bez léků a bez doktorů.

Druhým pólem jsou naopak zase matky, které vědí, že svojí životní nepohodou zdraví jejich dítěte neprospívají. Pocit viny je opět vrhá do kruhu… (Vnímáte to také tak?)

Negativní emoce se přenášejí jako epidemie. Pokud je matka v napětí a nervozitě, děti to intenzivně vnímají, negativními emocemi se „nakazí“ a snadno onemocní. Nejčastěji nějakou infekcí, což zpětně stresuje matku. Obranyschopnost - imunita je úzce spojená s psychikou. Pokud je člověk v dobré náladě, uvolněný, má dobrou imunitu. Pokud je v napětí, neklidu, úzkosti nebo dokonce depresi, je imunita oslabená. Důležité je, aby matka, případně oba rodiče, pochopili svoji roli ve stonání dítěte. Místo pocitu viny je potřeba pracovat na řešení příčiny. Klidná maminka rovná se klidné a zdravé dítě.

Jak mají rodiče rozeznat, že dítě kašlem nebo průjmem somatizuje emoční problém nebo vztahové potíže mezi rodiči, od situace, kdy má „normální“ infekt? Nebo vnímáte i infekci jako důsledek nějaké nerovnováhy organismu (a tedy jako psychosomatický problém)?


Nerozlišuji „normální“ infekt nebo infekt „psychosomatický“. Onemocnění dítěte je vždycky informace o tom, že jej něco trápí, je přetížené. V první řadě je proto potřeba pátrat po příčině a dítěti vytvořit vhodné podmínky k tomu, aby se uzdravilo, podpořit jeho samoúzdravné schopnosti. Teprve když na zvládnutí nemoci jeho vlastní síly nestačí, přijdou na řadu léky.

Když dítě často trpí na záněty průdušek nebo bolesti v krku, málokterý rodič riskne nepodání antibiotik (lékaři často diagnostikují angínu bez výtěru) – navíc je to jednodušší řešení, než začít chodit na vlastní terapii. Jak je přesvědčíte? Jak argumentujete?
Jak komunikovat s lékařem, když vnitřně nesouhlasíte s antibiotikovou léčbou svého dítěte?


Antibiotika většinou není nutné nasazovat okamžitě. Pokud dítě nemá vysoké teploty a výrazné příznaky infekce, radím rodičům pár dní počkat a pokusit se nemoc zvládnout klidem, zábaly, čaji, vitamíny. Důležité je, aby při opakovaných infekcích rodiče i lékař pátrali nejen po bakterii, která infekci vyvolala, ale také o životních souvislostech, které oslabily imunitu dítěte. Lékař, který to nedělá a není ochoten o tom s rodiči diskutovat, okamžitě sahá po receptu, předepisuje antibiotika, není dobrý lékař.

Dítě ale není jen bezmocná loutka rodičů, reagující svou nemocí na jejich situaci. Má svoje vlastní zázemí, území, prostor, v rámci kterého může spoustu věcí rozlousknout. Radíte někdy přímo dětem?
Jak se dá pracovat na rozvoji jejich autoimunity (vnitřní síly, odolnosti, štítu…)? Nebo radíte jen rodičům malých marodů?


Mám osvědčený způsob. Nejdřív si popovídám o stonání dítěte s rodiči. Pak je poprosím, aby mne nechali s dítětem o samotě, zeptám se, co jej trápí, jak to u nich doma vypadá. Děti to mívají v hlavě dokonale srovnané. Jejich slova zapíšu a pak bez jakékoliv vlastní interpretace ukážu rodičům. Většinou vůbec netuší, jakou roli hrají ve stonání dítěte oni sami. Před časem ke mně přišla maminka s desetiletou Janou. Pět let se trápí s opakovanými infekcemi. Za poslední rok brala sedmkrát antibiotika. Maminka s ní obešla řadu lékařů, ležela i v nemocnici. Žádné vyšetření příčinu, oslabení imunity, neodhalilo. O samotě mi Jana všechno pověděla. Rodiče se před pěti lety rozvedli. Byl to pro ni šok. Nejenže ztratila milovaného tátu, ale stěhováním přišla o všechny kamarádky. Maminka si našla nového přítele, věnuje se budování firmy, na Janu nemá čas. Jana je zoufalá, bezradná, opuštěná. Její stonání není voláním po antibiotikách. Když jsem se jí zeptal, co potřebuje k uzdravení, řekla mi: „Maminku mám moc ráda. Přála bych si, aby se mnou byla častěji, o víkendech jezdila na výlety, držela mne za ruku, povídala si se mnou…“. Maminka to nejprve oplakala, ale pak pochopila a přijala. Cestu k uzdravení jsem tedy neporadil já, ale vlastní dcera.

Můžete prosím shrnout, co potřebuje dítě, aby bylo zdravé?

Klidné, rozumné a laskavé rodiče. Vzhledem narůstajícímu počtu úzkostných, neklidných a stonajících dětí jich začíná být akutní nedostatek. Prášků máme víc než dost.

MUDr. Jan Hnízdil, Centrum komplexní péče Dobřichovice, autor knihy „Mým marodům.“.

 

 

*

 

O LÉČIVÉ SÍLE HOREČKY

Autor: MUDr. Lukáš Dostal

Horečka není nemoc, nýbrž smysluplná reakce organismu na nemoc, na infekci. Víte jak postupovat, má-li dítě horečku? Je podání léků proti horečce opravdu vždy to nejlepší řešení?

 crop-157469-horecka.jpg

Následující text byl uveřejněn v časopise Děti a my v r. 2003. Jednalo se o úvodní článek seriálu o přirozené péči o děti.

 

O horečce mluvíme, když tělesná teplota měřená v podpaží přesáhne 38°C. Teplotu mezi 37 až 38°C označujeme jako zvýšenou teplotu.

Co je to horečka? Jaké jsou její příčiny a význam? Především: horečka sama není nemoc, nýbrž smysluplná reakce organismu na nemoc, na infekci! Dokonce můžeme říci: je-li organismus zdravý, pak má schopnost reagovat horečkou. Horečka výrazně omezuje růst a množení virů i bakterií. Při teplotě nad 39,5°C ztrácí většina virů a bakterií schopnost rozmnožovat se a hyne. Navíc horečka aktivuje imunitní systém: bílé krvinky jsou při horečce pohyblivější, mají větší schopnost se vypořádat s nezvanými hosty, kteří se při infekci v organismu šíří. Horečka je tak jedním z nejdůležitějších nástrojů, kterými organismus udržuje svoji integritu. U dětí se objevuje ještě jeden moment při vzniku horečky: malé i velké vývojové změny jsou někdy doprovázeny horečkou nebo alespoň zvýšenou teplotou. Ať už je to prořezávání zubů nebo přechod z jednoho vývojového stadia do následujícího. Mnoho rodičů, vychovatelů, učitelů hudby apod. již určitě udělalo zkušenost, že dítě je po prodělaném horečnatém onemocnění najednou ve vývoji o skok dál. Můžeme si představit, že horečka je jakýmsi ohněm, který pomáhá přetavit staré vlohy organismu a dává vzniknout novým. Dokonce některé události, které duši malého dítěte "rozohní", se mohou projevit krátkodobou horečkou: odjezd na dovolenou, vánoce, oslava narozenin apod.

V neposlední řadě má horečka i význam diagnostický: říká nám jasnou řečí, že v organismu je něco v nepořádku. Když ji potlačíme, bude se dítě sice přechodně cítit lépe, vlastní nemoc ale bude probíhat dál.

 
Průběh horečky během dne napodobuje denní průběh teploty

Když se ráno probudíme, začíná se teplo koncentrovat v centru organismu - v hlavě, hrudníku a břiše. Tělesná teplota je ráno nejnižší a postupně až do pozdního odpoledne stoupá přibližně o 0,5°C. Periferie organismu - nohy a ruce, jsou po ránu chladnější. Po probuzení je přirozené, že se necítíme zcela ve své kůži: jako by se naše duše musela v organismu nejprve zabydlet. V dospělosti zjišťujeme, kde nás co tlačí a pobolívá a chvíli nám trvá, než se dostaneme do tempa. V průběhu odpoledne pak začíná organismus teplo intenzivněji vydávat. Teplo proudí do periferie, po obědě už bychom měli mít všichni teplé ruce i nohy. K večeru se také většina lidí cítí dobře. Ve večerních hodinách začíná teplota centra organismu postupně klesat. Je to, jako bychom měli jakýsi tepelný organismus, který pulzuje ve 24 hodinovém rytmu. I duševní vlivy zde hrají významnou roli: práce konaná s nadšením zvyšuje tělesnou teplotu i napomáhá rovnoměrnějšímu rozložení tepla v organismu. Naopak stereotypní, zejména kancelářská práce, se odráží v celkově nižší teplotě těla a chladných končetinách: organismus nemůže dosáhnout dopolední fáze koncentrace tepla.

Horečka obecně, téměř bez ohledu na to, o jaké onemocnění se jedná, kopíruje denní cyklus průběhu teploty. Pouze intenzita a rychlost tepelných pochodů jsou vyšší. U horečky je důležité rozlišovat dvě její zásadně odlišné fáze: fázi vzestupu teploty a fázi udržování resp. vydávání tepla. V první fázi, např. při chřipkové infekci, teplota nejprve stoupá nad 39°C. Dítěti je velice chladno, má studené nohy i ruce, třesavku a vyžaduje teplé přikrytí, i když teplota na teploměru již přesáhla 39°C. V tuto chvíli se většinou cítí nejhůř: bolí ho hlava, svaly, stěžuje si na bolesti břicha nebo dokonce jednorázově zvrací (nemusí se přitom jednat o onemocnění trávicího ústrojí!), citlivěji vnímá bolest i smyslové podněty, je určitým způsobem nadměrně bdělé. V těchto pochodech můžeme vidět vystupňování toho, co se s menší intenzitou odehrává v našem organismu každé ráno. Organismus se v této první fázi snaží dosáhnout určité výše teploty, která je optimální pro boj s danou infekcí. Zejména první den nemoci může teplota takto postupně stoupat v několika po sobě jdoucích vlnách.

Ve druhé fázi, po dosažení žádané teploty (pro většinu infekcí ideálně kolem 39,5°C) se situace mění: po určitou dobu se horečka udržuje, ale organismus již teplo nekoncentruje, nýbrž ho vydává navenek. Dítě, kterému byla do té doby zima, se najednou začne odkopávat, pohmatem zjistíme, že má horké nohy i ruce, bude se cítit lépe a možná brzy usne.

Cyklus vzestupu teploty a udržení její výše se může po několik dní opakovat. Teplota během noci poklesne, nad ránem bývá nejnižší, dítě se může již cítit téměř zdravé, ale odpoledne opět začne stoupat, tak, jak jsme právě popsali.

Průběh horečky během onemocnění je individuální

Protože horečka sama není nemoc, nýbrž je smysluplnou reakcí organismu na onemocnění, řídí se její průběh jak závažností onemocnění samotného, tak i schopnostmi organismu na nemoc reagovat. To, jak organismus reaguje, je velice individuální: existují děti, které na onemocnění reagují prudkou horečkou až ke 40°C, za 1 - 2 dny jsou bez horečky a během dalšího dne opět v plném zdraví. U jiných dětí máme dojem, že se horečka nemůže úplně rozvinout: několik dnů pozorujeme teploty jen kolem 38°C, pak ještě týden zvýšenou teplotu a i poté se dítě necítí zcela v pořádku.
 
Dítě s horečkou vždy nejprve pečlivě vyšetříme,

při jejím delším trvání i opakovaně. Nejprve se ptáme: jaký celkový dojem na nás dítě dělá? Je vážně nemocné nebo vypadá vlastně docela dobře? Pokud jsme to již neudělali, pak změříme teplotu a vyšetříme jednotlivé oblasti těla: kůži, oči, rty (při promodralých rtech ihned volat lékaře!), zuby (rostoucí zub s intenzivně zarudlou dásní), jazyk a hrdlo, dýchání, vleže a při pokrčených kolenou prohmatáme teplou rukou (!) břicho. Dítěte se přitom neptáme, zda ho to bolí, nýbrž při vyšetřování s ním mluvíme o něčem jiném a sledujeme jeho reakce na prohmatávání). Takovéto vyšetření nám nejen dodá určitou jistotu, že jsme nic nepřehlédli, nýbrž i umožní při telefonickém dotazu lékaři podrobně popsat stav dítěte. Obzvlášť když vyšetříme pečlivě při horečce dítě pokaždé, pak nabudeme rychle cviku i jistoty a vyšetření zvládneme velice rychle (z velké části např. během převlékání dítěte).

U trochu starších dětí se ptáme a sledujeme, jaké má dítě jiné příznaky a obtíže, vedle horečky, které by nám pomohly ozřejmit její původ: bolesti hlavy, kašel, bolesti ucha, bolesti při polykání, zvracení a průjem, bolesti břicha, bolesti při močení. Otázky klademe co nejpřirozeněji a neurčitě. Neptáme se: bolí tě ucho?, nýbrž (pokud máme důvodné podezření): bolí tě něco?

Dítě s horečkou potřebuje teplo a klid

Dítě s horečkou patří do postele! Převlečeme ho do pyžama, ve fázi vzestupu teploty při chladných nohou a rukou, třesavce a zimnici přidáme vlněný svetr a ponožky, přikryjeme ho pokrývkou a uložíme. Místnost lehce zatemníme a budeme se snažit, aby zde byl klid: vypneme rádio a televizi, ani na poslouchání pohádek nebude mít zřejmě nemocný náladu. Dítěti nabídneme horký čaj, zcela nevhodné je podávat léky proti horečce nebo pouze na základě naměřené vysoké teploty aplikovat studené zábaly. Důležitý je i klid a jistota maminky či otce, kteří o dítě pečují.

Teprve ve druhé fázi horečky je možné, zejména při teplotě nad 39°C, použít vlažné zábaly lýtek. Jsou šetrnější než studené zábaly celého těla, přesto pomohou snížit teplotu o 0,5°C i více. Po 20 minutách můžeme zábal vyměnit. Zábaly lýtek by měly být nemocnému příjemné. Dítě by mělo být nadále spíš teple oblečené, ale s možností teplo vydávat: nenutíme ho mít nohy pod peřinou, nemusí mít ponožky.

Dieta při horečce: dítě při horečce nemá většinou chuť k jídlu. To je zcela přirozená a správná instinktivní reakce organismu na situaci, kdy se musí vypořádat s mimořádnou zátěží. Pokud dítě samo nevyžaduje jídlo, pak ho během trvání horečky v žádném případě nenutíme. Dětský organismus má pro běžná onemocnění dostatečné rezervy energie. Pokud však jídlo vyžaduje, pak podáváme nastrouhané ovoce, kompoty, případně ovesnou kaši, rýži nebo jáhly s vařenou mrkví. V žádném případě maso, vejce, sladké mléko, tučné potraviny a sladkosti. S poklesem horečky se chuť k jídlu opět vrací a během rekonvalescence dítě rychle dohoní váhový úbytek, který případně v průběhu horečky vznikl.

Dítě musí mít možnost dostatečně pít. U lůžka by měl vždy stát šálek s vodou, případně s citronem nebo vlažný bylinkový čaj (lipový a z květů bezu na vypocení) s trochou medu a citronu nebo vymačkaná pomerančová šťáva ředěná vodou.

Jaké léky užívat? Jak bylo řečeno na začátku kapitoly, je použití léků proti horečce v naprosté většině případů nejen zbytečné nýbrž i škodlivé: organismu ztěžují boj s infekcí. Existuje celá řada přírodních prostředků, které mohou organismus při horečce podpořit. Volbu konkrétního léku přenecháme dětskému lékaři. Ten Vaše dítě zná a bude vědět, který lék byste měli mít pro ně připravený pro případ horečky v domácí lékárničce.

Každé učení je spojené s utrpením

Netrpí dítě při horečce? Tato otázka, kterou si rodiče právem kladou, často vede k tomu, že dítě zcela zbytečně dostane lék ke snížení horečky. Je samozřejmé, že onemocnění spojené s horečkou není nic příjemného. Velmi záleží na tom, jaký máme sami postoj k utrpení. Utrpení a námaha se v dnešní době a v naší společnosti "nenosí". Kde můžeme, tam před nimi utíkáme a volíme snadnější cesty. Zapomínáme přitom, že pokaždé, když se učíme něco nového, je to spojeno s menší či větší mírou námahy, odříkání, případně utrpení: vždy musíme něco v sobě změnit, a to nejde zcela bez "bolesti". Vzpomeňte si, jaké to bylo, když jsme se učili psát! Podobně můžeme nahlížet i na většinu nemocí v dětském věku: i jimi se člověk, jeho organismus, jeho imunitní systém něco učí. Po prodělaném onemocnění je organismus v zásadě silnější, zdravější, "moudřejší" než před ním. A při troše vnímavosti uvidíte, že se to projeví i v duševním životě dítěte.


 

Kdy je třeba kontaktovat lékaře?

  • Při horečce dětí v prvním roce života.
  • Když si nejste jistí a máte strach. Lékař Vám jistě nebude vyčítat, když zjistí, že se o nic vážného nejedná. Zacházení s horečkou vyžaduje zkušenost. U prvního dítěte budete lékaře volat asi častěji, u dalších už si budete vědět rady.
  • Při teplotě 40.0°C a vyšší. Není-li lékař dosažitelný, podáte dítěti čípek proti horečce a odvezete ho na dětské oddělení do nejbližší nemocnice.
  • Pokud trvají horečky nad 39°C déle než 4 dny.
  • Když teplota několikrát za den výrazně poklesne a opět vystoupí na vysoké hodnoty. Použijete-li však čípky či tablety proti horečce, pak je to běžná situace: po podání čípku teplota na 1-2 hodiny poklesne a poté opět vystoupí na vysoké hodnoty; po dalším podání se vše opakuje.
  • U kojenců s horečkou při průjmovém onemocnění, kdy hrozí nebezpečí dehydratace (nedostatku tekutin) a nebezpečných ztrát minerálů stolicí, případně zvracením
  • Při tzv. febrilních (horečnatých) křečích.
  • Při vysoké horečce s intenzivními bolestmi hlavy, které přetrvávají i po dosažení maxima teploty, tj. po odeznění zimnice a třesavky. Obzvlášť, je-li stav spojen se zvracením i v této druhé fázi. Zde musíme vyloučit zánět mozkových plen.
  • Pokud dítě trpí jiným závažným onemocněním: srdeční vadou aj.

Nebojte se horečky!

Dávno je již známo a doloženo studiemi, že horečka podporuje imunitní systém organismu. Že horečnatá onemocnění prodělaná v dětství jsou významnou prevencí nádorových onemocnění v dospělém věku. Že děti, které neužívaly antibiotika a prostředky proti horečce, mají výrazně nižší výskyt alergických onemocnění. Přesto je zvyk používat "léky" proti horečce zakořeněn velice hluboko. Naše generace vlastně často ani neví, jak takové horečnaté onemocnění přirozeně probíhá. Musíme se to učit. První horečky bez čípku proti teplotě jsou pro rodiče vždy krokem do neznáma a zatěžkávací zkouškou. Důležité je, abychom si na jedné straně zachovali zdravý selský rozum a na druhé straně si postupně pěstovali schopnost intuitivního posouzení závažnosti situace. Poprvé je to nejtěžší, s každou další horečkou to však půjde lépe. Pro budoucí zdraví našich dětí to znamená v každém případě velmi mnoho.

 


 *
 
 
 

 

Jedlá soda - eko čistící prostředek

Jedlá soda je všeobecně známá jako lék na pálení žáhy nebo jako součást prášku do pečiva. Má ale mnohem širší využití – je skvělým a všestranným čističem a pohlcovačem pachů. Přitom je soda bikarbona zcela přátelská nejen k životnímu prostředí, ale především je také naprosto zdravotně nezávadná. Za pár korun je k dostání v každém obchodě.

jedla_soda.jpg



Soda a praní

Pro lepší rozpouštění nečistot a odstranění pachů přidejte do prací lázně půl hrnku sody, která zvýší zásaditost pracího roztoku. Soda je velmi vhodná pro praní dětských látkových plen. Pokud pleny před praním namáčíte, přidejte půl hrnku sody na dva litry vody. Zamezí se tím tvorbě a šíření pachů a tento roztok má také mírně dezinfekční účinek.

Jako prevenci zatuchlé pračky nasypte po praní do bubnu trochu sody. Pohltí vznikající pachy a vlhkost.

Soda a úklid

Smíchejte sodu s malým množstvím octa. Vzniklou pastu naneste na houbičku a použijte k čistění vany, sprchy, dřezů, trouby nebo keramických povrchů.

Pro čištění kávových a čajových konvic a hrnků nasypte sodu na vlhkou houbičku a vydrhněte vnitřek nádoby. Nepoužívejte na hliníkové nádoby.

Termosky nebo dětské lahve vyčistíte tak, že do nich nasypete lžíci sody, zalejete teplou vodou, uzavřete a protřepete. Pro opravdu důkladné vyčištění nechte působit přes noc.

Sodu můžete vyzkoušet i při čištění mopů. Znečištěný mop ponořte přes noc do kbelíku s vodou, ve které jste rozpustili několik lžic sody.

Připálené nádobí vyčistíte tak, že na dno nalijte vodu, zasypete několika lžícemi sody a necháte chvíli vařit. Pokud je připálená vrstva silná, zasypte sodou, nalijte pár lžic horké vody, aby se vytvořila pasta. Nechejte působit přes noc a pak vydrhněte. Nepoužívejte na teflonové pánve!

Soda jako účinný odstraňovač pachů

Pro odstranění pachů z koberců, čalouněného nábytku nebo psích pelíšků poprašte suchý povrch sodou, vyčkejte 15 minut a vysajte. Podobným způsobem můžete vyčistit i plyšové hračky. Stačí je poprášit sodou, nechat chvíli působit a pak vykartáčovat.

Sodu vyzkoušejte na odstranění pachů z myčky na nádobí nasypáním sody na dno myčky. Při mycím cyklu poslouží také ke zvýšení zásaditosti mycí lázně a tím zvýší účinnost mytí.

Odpad zbavíte pachů a usazenin tak, že do něj nasypte několik lžic sody a zalijte hrnkem teplého octa.

Pachy z mikrovlnné trouby, lednice nebo plastových misek na potraviny odstraníte sodou nasypanou na vlhkou houbičku, kterou povrch důkladně vytřete a vysušíte hadříkem. Tento postup můžete použít i při čištění krájecího prkénka. V případě silného pachu použijte pastu ze sody smíchané s trochou octa.

Pro čištění a odstranění pachů z kávovaru rozpusťte 4 lžíce sody v litru teplé vody, nalijte do zásobníku na vodu, kávovar zapněte a nechte roztok protéct.

A to není vše

Pokud potřebujete zbavit pachů srst vašeho zvířecího miláčka, posypte ji sodou, vetřete a pak vykartáčujte.

Staré štětce na barvu budou opět měkké, když je přes noc namočíte do litru vody s půl hrnkem octa a hrnkem sody.

Sodu můžete použít i při hašení malých domácích požárů. Při zahřátí totiž soda vylučuje kysličník uhličitý, který zamezuje přísunu kyslíku. Soda je vhodná k hašení plamene na pánvi nebo grilu.

Jednoduchý osvěžovač vzduchu vytvoříte nasypáním sody do misky a nakapáním vaší oblíbené silice.

 
 
*

OCET - všestranný pomocnik

1) Ocet na skvrny a zápach
Konvice, termosky a jiné nádoby na čaj i kávu nás často trápí svým vzhledem uvnitř, ale také svým pachem. Nehezké hnědé skvrny nebo pach z nepoužívaných nádob zmizí po vypláchnutí horkou vodou, kterou jsme mírně osolili a přidali ocet. Nádoby pak stačí vyčistit kuchyňským kartáčkem s držadlem a znovu omýt horkou vodou -
2)Octová voda na sporák a lednici, na dřez a taky na umývadlo v koupelně
Protože ocet působí i jako dezinfekce, dá se s ním výborně vyčistit i lednice, dřez a umývadlo. Taky sporák. Odstraní taky vodní kamen, takže umývadlo a dřez se po umytí blýskají a není potřeba používat chemické přípravky.


3) Zápach cibule a česneku na rukou
Před loupáním a krájením těchto druhů zeleniny si ruce zlehka otřeme octem.


4) Vodní kámen odstraní octový roztok
Vodní kámen se objevuje především ve varných konvicích, kde bychom jej měli odstraňovat pravidelně, nejenže prodloužíme jejich životnost, ale zdá se, že usazený vodní kámen může i za vyšší spotřebu energie. Varné konvice čistíme octovým roztokem (ocet - voda v poměru 2:1), který přímo v konvici svaříme spolu se špetkou soli, poté necháme působit přes noc. Vodní kámen se nám po tomto procesu dobře uvolní a konvice bude jako nová.


5) Jako avivážní prostředek do pračky
Místo chemických přípravků se ocet muže přidat jako avivážní prostředek s několika kapkami vonavého éterického oleje. V tomhle případě má ocet 2 funkce: prádlo je měkké a vonavé (já ho použivala často, protože jeden z mých kluku trpěl hodně s dermatite) a druhá funkce je ta, že ocet ochrání pračku od vodního kamene.


6) Lesklé vlasy
JABLEČNÝ ocet vyživuje vlasy, které jsou příliš jemné, suché nebo nepoddajné, a posiluje vlasy barvené, odbarvené, po trvalé a upravuje v nich pH. Na poslední opláchnutí vlasů se smíchají 2 lžíce jablečného octa a 2 šálky vody. Tím se zvýrazní i lesk vlasů.

 

*

 

NEJÚČINNĚJŠÍ PŘÍRODNÍ ANTIDEPRESIVUM? BAZALKA!

599770_334780463273726_324887758_n.jpg

 

Bazalka je jedno z nejúčinnějších přírodních antidepresiv. Možná proto jsou Italové pořád v pohodě...

Žádná středomořská kuchyně se bez ní neobejde. Tato královna mezi bylinkami má velmi aromatickou chuť i vůni. Málokdo ale ví, že bazalka je také léčivá a mimojiné patří mezi nejúčinnější přírodní antidepresiva. Možná i proto mají Italové nebo Francouzi mnohem lepší náladu, než my Středoevropané. Na zahnání našich zimních depresí je tedy jako stvořená…

 

Její název pochází z řečtiny: Basileus znamená král a tato bylina je svého jména opravdu hodna. Pochází z Íránu a Indie, ale už ve starověku se rychle rozšířila do Evropy. U mnoha národů byla bazalka posvátná, jako symbol ochrany a průvodce zesnulého na druhý břeh. Římané ji zasepovažovali za kouzelnici lásky…

Všelék, uklidňující žaludek i mysl, výborný repelent

Bazalka má velmi příznivý vliv na náš trávící trakt. Ve středomoří se používá jako čaj pro uklidnění žaludku, při kolikách a katarech. Stimuluje tvorbu žluči, pomůže při trávení těžkých jídel. Pomáhá také při léčení chřipky a nachlazení, kdy usnadňuje odkašlávání.

Silice, které bazalka obsahuje, patří k nejúčinnějším látkám působícím na naši nervovou soustavu. Éterický olej významně pomáhá odstranit bolesti hlavy, snižuje stres, únavu a tlumí pocity úzkosti. Jde o silné antidepresivum, které umí zlepšit náladu a zažene tak přírodní cestou naše zimní depky.

Šťáva z listů také pomáhá při bodnutí hmyzem. Ten ostatně její aromatickou vůni nesnáší, takže se bazalka hodí i jako repelent, díky kterému se mouchy, vosy adalší raději vašemu bytu vyhnou.

Bazalku můžete v bytě pěstovat celý rok. Jak na to?

Na záhoncích se dá v našich podmínkách pěstovat bazalka jen jako jednoletka. Pokud chcete sklízet lístky celý rok, pak ji můžete pěstovat v květináči nebo truhlíku doma třeba na okně. Nesnáší přesazování, proto je vhodné vysít do kvalitní a humózní zeminy přímo její semínka.

Květináč musí mít otvor pro odtok vody. Bazalka je žíznivka, bude tedy potřebovat stálé zalévání a rosení. Pokud má žízeň, dá vám to vědět svěšenými lístky. Ty je nejlépe sklízet v době, kdy nasazuje na květ. Staráte-li se o bylinu dobře, dočkáte se sklizně i dvakrát do roka. Listy můžete použít zelené, naložit je do oleje, octu nebo soli nebo se dají usušit. Vhodnější je ale dát je na mražák, uchovají si tak všechny své léčivé látky.

 

CITRON JAKO LÉK

citron_lime.jpg

 

V žádném případě   to  neberte jako lékařskou pomoc , ale pokud to pomůže jen jediné osobě, bude to stát za to.

Mnoho profesionálů v restauracích  používá nebo
konzumuje citron a je možné používat jej tak, aby nic nevyšlo nazmar.

Jak můžete využít celý citron bez odpadu?
Jednoduše .. dejte umytý citron do mrazícího boxu lednice. Jakmile je citron  zmrzlý, celý   citrón nastrouhejte (není potřeba loupat) a posypte jim   vaše potraviny.
Posypte ho na whisky, vína, zeleninový salát, zmrzlinu, polévky, nudle, špagety omáčku, rýži, suši, rybí pokrmy. Všechny potraviny budou mít nečekaně nádhernou chuť, něco, co jste možná nikdy pťedtím neochutnali . S největší pravděpodobností si jen myslíte,že citronové šťávy mají mnoho vitaminu C. To už není úplná pravda. Nyní, když jste se dozvěděli toto citrónové tajemství, můžete použít  citron i do instantních nudlových poháru.
Co je hlavní výhodou použití celého citronu kromě zabránění jeho plýtvání a přidávání nové chuti ?

No, vidíte, citronové slupky obsahují  o 5 až 10 krát více vitamínů než citronová šťáva samotna. A ano, to je to, co je plýtvání. Ale od této chvíle   tento jednoduchý postup zamrznutí celého citronu pomůže  skonzumovat všechny tyto živiny a ještě mnohem zdravěji.
Je také dobré, že citronové kůry jsou schopny  z těla odstranit zdravotně závadné toxické prvky .

Takže dejte citron do  mrazáku a pak každý den ním posypejte svá  jídla. Je to  klíč k tomu, aby byly vaše potraviny chutnější a vy budete žít zdravěji a déle! To je tajemství  citronu !
Lepší pozdě než nikdy!
Překvapující výhody citrónu!
Citron (Citrus) je zázračný produkt - zabíjí rakovinné buňky.  Je 10.000 krát silnější než chemoterapie.
Proč o tom  nevíte? Protože  laboratoře  mají zájem dělat syntetickou verzi, která jim přinese  obrovské zisky. Nyní můžete pomoci příteli v nouzi tím, že mu dáte vědět, že citronová šťáva je prospěšná v prevenci onemocnění. Jeho chuť je příjemná a nepřináší strašlivé účinky chemoterapie. Kolik lidí zbytečně zemře při tomto přísně střeženém tajemství jen proto ,aby nedošlo k ohrožení  multimilionářských  velkých společnosti?
Jak víte, jsou  známý citronovníky více odrůd citronů a limetek.
Můžete jíst ovoce různými způsoby: můžete jíst řízky, džusy, přípravené nápoje, sorbety, pečivo, atd. .. Má mnoho  ctností, ale nejzajímavější je efekt,  vyvolán  u cyst a nádorů. Tato rostlina je osvědčeným lékem proti rakovině všech typů. Někteří říkají, že je velmi užitečný ve všech variantách rakoviny a je považován i jako anti mikrobiální spektrum proti bakteriálním infekcím  a plísním, účinný proti vnitřním parazitům a červům, reguluje krevní tlak, který je příliš vysoký ,  je  antidepresivem, bojuje proti stresu a nervovým poruchám.
Zdroj těchto informací je fascinující: pochází od jednoho z největších výrobců léků na světě, říká, že po více než 20 laboratorních testů od roku 1970, extrakty ukázaly, že  ničí zhoubné buňky ve 12 druzích rakoviny, včetně rakoviny tlustého střeva, prsu, prostaty, plic a slinivky břišní ... Sloučeniny tohoto stromu ukázaly 10000 krát lepší výsledky než produkty Adriamycin, drog běžně používných v  chemoterapii na celém světě, což zpomaluje růst nádorových buněk. A co je ještě více udivující: tento typ léčby s extraktem z citronu pouze ničí zhoubné rakovinné buňky a nemá vliv na zdravé buňky.


 

 

 

 


 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA